Přidat odpověď

No, Kohnová, souhlasím s tím, že přístup je nutné změnit, souhlasím s tím, co píše Kočajda, že by měla panovat úcta k odpočinku matky (i dítěte), to jo, ale, že je po porodu dostupné obojí, to tedy rozhodně ne vždy.
Mé druhorozené dítě spalo jen tak po pěti minutkách u prsu a pak zase řev a řev a řev, to jí trvalo tak asi 24 hodin, pak už alespoň občas padla na dýl. Kdybych si potřebovala fakt nutně odpočinout, tak mám smůlec.
U třetího porodu jsem zas měla dvě, z nihž jedna spala minimálně a když, tak se vzbudila druhá,takže jsem také odpočívala až mnohem později. V obou případech byl se mnou na pokoji manžel, bez něj bych nebyla schopná se postarat, protože jsem si bez pomoci sotva na chvilku sedla na posteli a už mi bylo na omdlení. Fakt bych se bez něj nepostarala a musela bych sestry využít. Ale pro mě bylo důležitý, aby byly se mnou, tak jsem si to zařídila, i když to šlo velmi těžko.

Tím menším zlem jsem myslela právě toto- zvolit odpočinek, pokud jsem fakt neschopná mít dítě u sebe a nemám nikoho v rodině kdo by mi pomohl, nemyslela jsem tím nechat si dítě odnést kvůli zvyklosti porodnice...