Vím o čem mluvíš...mám dceru 2 roky a už mi z ní taky hrabe
Děsnej živel, chodila v 9 měsících.Od té doby chvíli neposedí, běhá, nespí celý den pak usne až v 10 večer tím stylem, že skáče jako střelená, hopsá až padne...nebo na chvíli zabírá jí posadit do dětské židle na jídlo, aby se trochu zklidnila a chtělo se jí spát a pak přendat, ale stejně si k ní na cvhíli lehnout.Jakmile mi usne po obědě , tak to je večer konečná
Jinak maluje panduláky, v knížkách mi ukazuje, ale zase u ní moc dlouho nevydrží.Od mala nehrozí abych jí četla pohádky a ona ležela...to jí prostě rozproudí ještě víc,, říkadla to samý.A furt volá běhat běhat běhat. Venku se unaví tak po 3 hodinách bez kočáru samo...to pak hlásí, že jí bolí nohy, ale jakmile jí vynesu po schodech nahoru 120 schodů bez výtahu tak oživne a řekne mi mezi dvěřma maminko to byla nuda
načež padám do mdlob
Ona teda moc hezky mluví....Jen sem chtěla říct, že sem s ní byla u psycholožky...ta na mě koukala, jako na puka, co tam s ní vlastně dělám,,,,že se mám čas od času ukázat, aby se u ní kontrolovala míra hyperaktivity, ale že to nevidí nijak katastrofálně, že je vlastně ještě docela v klidu
Jinak snažím se jí vysvětlovat, učit, no vše jak má být, jakmile se sekne nepohne s ní nic, začne si vynucovat, vymýšlet blbosti a taky nevím jak na ní...po dobrým to nejde, po zlým aky ne tak čekám až jí to přejde a furt vysvětluju.....to je asi jediný co trochu zabírá