Přidat odpověď

Danielo, v tomto případě by psycholog mohl být snad dobrý ne ani tak pro to dítě, ale spíše pro maminku, aby ji dodal jistotu, že k synovi přistupuje správně, případně zkorigoval trochu její reakce, aby to jeho chování potom snáze ustála třeba před její matkou, která ji takto "povzbudila". Sama vím, že není nic horšího, než když člověk dělá ne jen co může, ale dokonce i více než může může, a ještě je pořád v očích okolí všechno špatně .
Minulý týden se mi stalo, že mě dětský psychiatr, dá se říct pochválil, a pro mě ty dvě věty byly daleko přínosnější, než hodiny vysvětlování od kamarádky, jak to dělám špatně.
Takového dobrého psychologa může v takové situaci sice zastoupit i dobrá a rozumná kamarádka, ale zdá se, že zakladatelka žádnou takovou ve svém okolí nemá .