Přidat odpověď

MajaZrzka píše:

Mám oba císařem, tak tam to bylo prostě tak. U prvního mi to bylo moc líto, u druhého jsem si tu noc o samotě hrozně moc užívala, konečně moje tělo patřilo jen mě, nabrala jsem sílu do kojení a kolotoče dvou malých dětí, ráda na tu noc vzpomínám.

-----------------------

Mám první dítě medicínsky vedeným vaginálním porodem se separací, není divu, po takovém porodu je málokterá matka schopna vůbec chodit...a přesto si tento způsob porodu tolik matek chválí a žádá, chápu...nepoznali žádný jiný, třeba ten přirozený, bez zásahů a medikace. možnost srovnat medicíncky vedený porod a přirozený porod má málokdo a je to něsdělitelná zkušenost.

Moje druhé dítě se narodilo pl.císařským řezem. Jinou možnost už moje tělo příliš poznačené následky první medicínsky vedené zabíjačky nemělo. Ale otevřela jsem dveře alespoň bondingu. Nevidím důvod k separaci matky a dítěte kvůli porodu císařským řezem. Užívala sem si pohledu na syna už na operačním sále, pak jsme přejeli na pokoj a syn se mnou zůstal napořád v posteli.Užívala sem si dlouhého vzájemného pohledu do očí, božského klidu a proudící lásky...kojení. Klidní a spokojené dítě, neotřesené separací, neotřesené hrubým vaginálním porodem,oxytocinovými kontrakcemi, stresem matky . V pokoji se mnou byl ubytován manžel a 2,5letý syn.Intimní atmosféra, nezapomenutelný zážitek.Přeju každému tohle procitnutí.Absolutní propojení s dítětem a jeho potřebami.Žádná únava, tělo spustilo správné hormony, necítila sem únavu, bolest.Cítila sem jen potřebu objímat malého.
Ano, je příliš bolestné si přiznat, že raná separace se už nedá nikdy vymazat a tak přeju všem, co si to připusit nechtějí hodně klidu na duši. Vychovávám separoané a neseparované dítě. Nechte všechny své děti separovat, ať nemáte to srovnání a nedojdete nikdy pochopení.Život v nevědomosti je krásný.