Přidat názor k článku Být… či nebýt?

Dobrý den, před 4,5roku se mi narodil nádherný chlapeček, vše v pořádku, těhotenství, porod...Za 5 měsíců u něj diagnostikovali těžkou metabolickou vadu.Neměla jsem možnost rozhodnout se,spousta vad se nedá určit dopředu,zaplať za to...Malému dávali lékaři rok života,max.2.Dožil se 4,5roku,bylo to těžké období,ale zároveň krásné.Byl unavený,měl epi záchvaty a další problémy, ale také byl spokojený,naštěstí ho nic nebolelo,a když to šlo,tak mi stále něco žvatlal a smál se na nás a s námi,vítal členy rodiny,když za ním přišli na návštěvu,krásně papal ze lžičky, a užívali jsme si vzájemné lásky a přítomnosti od toho okamžiku,kdy mi došlo,že právě to je pro něj v dané situaci to nejdůležitější.Před měsícem bohužel odešel,jedna komplikace následovala druhou a vše dohromady ho udolalo........Dříve jsem si také neuměla představit, co to je, mít postižené děťátko, ale dnes na 100proc. vím, že nám to oběma stálo za to a že bych si nikdy nenechala děťátko vzít, když by nějaké prenatální výsledky poukazovaly na možnou vývojovou vadu či postižení.Není to lehké,starat se o takového broučka,člověku to změní veškerý život,jste mu k dispozici 24hod.denně,musíte na pobyty do nemocnic,bojíte se stále,dáváte dokola léky,jste unavení, ale to, co mi můj synek dával po celou tu dobu zpátky ve formě lásky, to je nádherné a nenahraditelné.Stýská se mi po něm a kdyby jsem si mohla vybrat mezi zdravým dítětem anebo Patričkem, volila bych zase Patrička.Myslím, že většina rodičů,když si tímhle prochází a trošku to už zvládnou anebo prošla, by to své "postižené" děcko také nevyměnila za ten život, kterému se obecně říká ...normální...Martina a andílek Patriček