No, ono to tak skutečně je, že (jak píšeš), Monty za ty blbosti někdo platí. Vždyť Monty se psaním živí :-) No, podívej se na to z nadhledu: Monty má nadprůměrný příjem, slušné bydlení, má manžela "své krevní skupiny", jen jedno dítě a příbuzné ochotné ho hlídat, takže má i dost času na sebe a svou práci a v zásadě se má jako prase v žitě a kdyby se trochu snažila, ty problémy o kterých píše by se daly snadno vyřešit. Jenže to by potom přestala být zajímavá a neměla by o čem psát. A omílat pořád dokola Montiny všední problémy evidentně jako námět ke psaní funguje - svoje nadšené čtenáře si vždy najde. A popravdě, já si její články také rád přečtu. Je to jako když si pustím x-tý díl nějakého amerického sitcomu - předem vím, co dostanu a také většinou nejsem zklamán. Kupříkladu takový moralista Karban mi leze na nervy daleko víc, protože se s naivitou žáka 2. třídy stylizuje do svatouška a je pohoršen z každé kraviny. A občas si otráveně říkám, že jeho starosti bych chtěl mít. Monty, životem protřelá, na to jde jinak. Dobře ví, že když napíše 101 článek na téma, jak jsou manželé nemožní, děti zlobivé a vlastní stárnoucí rodiče hloupí, že se strefí do očekávání většiny čtenářů. Stačí vzít banální námět ze všedního života, trochu přehnat, přibarvit do komična, okořenit dvěma špetkami neobvyklých formulací, za které by se nemusel stydět ani Terry Pratchet ("padají z něj bonmoty jako piliny z trámu prožraného dřevomorkou") a úspěšný článek je hotov. Každý se zasměje a zahřeje ho u srdíčka, že není sám, kdo má nemožného manžela, zlobivé dítě a nemožné rodiče. A reakcí je jako máku a Monty si ještě zadrbe v chatu. Jen se proboha nesmíte snažit ty její problémy řešit. Současný stav totiž funguje a nikdo nemá zájem ho měnit, ze všeho nejmíň Monty.
Předchozí