Přidat odpověď

Ninusenko, odvahu!!! Máme tři děti a porod každého z nich byl naprosto jiný.
U prvního porodu jsem byla vyplašená již dopředu (jako skoro každá maminka, která neví do čeho jde), takže jsem zazmatkovala a nechala jsem si píchnout téměř v prvopočátku kontrakcí epidurál. Netušila jsem, jak moc na mě bude "oblbovák" působit. Necítila jsem absolutně nic až do konce porodu. Když jsem měla Matýska vytlačit, tak jsem nevěděla kdy, protože kontrakce jsem nepoznala a z monitorovacího pásu mě již odpojili. Naštěstí pomohla výtečná porodní asistentka s mnohaletou praxí
Když jsem jedno ráno dva roky na to usoudila, že to noční pobolívání břicha bude přeci jen blížící se porod a nastávající kontrakce, čekala jsem na silnější a silnější bolesti, které stále nepřicházely. Občas jsem "něco" cítila, ale v pohodě jsem vše prodýchala a mohla jsem pokračovat v běžných domácích pracech. Dodnes si pamatuji, co jsem vařila k obědu, jak jsem si připravovala ještě pár drobností pro očekávané miminko a do porodnice jsem vůbec nespěchala. Asi ve 13 hodin jsem byla na předporodním vyšetření a paní doktorka mi skoro nevěřila, že mi nepraskla plodová voda, když miminko má hlavičku již téměř na krajíčku. Přecházela jsem po porodním sále, čekala na manžela a připadala si jako simulant, který nic nepotřebuje. Bylo mi hloupé si lehnout!!! Pár minutek po 14. hodině byl Michálek venku
Za další dva roky jsem měla nástup k porodu trochu naplánovaný. Vzhledem k mým značným křečovým žilám a termínu za tři dny se lékař rozhodl, že mi píchne plodovou vodu a "porodíme". Prožila jsem si klasický porod s nefalšovanými sílícími a častějšími bolestmi a jsem za něj moc ráda. Martinka na mne byla hodná, protože dost spěchala na svět, a tak jsem ji mohla za tři hodinky konečně pochovat
Pokaždé "to bylo o něčem jiném", ale určitě nezastávám názor, že můj první, naprosto bezbolestný, porod byl ten nejlepší.
Monča