Přidat odpověď

ach je a pak ta typ brambůrky, bezbrannost sama, dvoudětná....


Bylo mi přes 20 a fakt jsem nechápala.

ty chlapy od rodin, co se mohli přerazit, aby místo brambůrek, a pohladit a potěšit, něco jako firemní průstřel se tam podařilo, ale ochranářský pocit opravdu vedl. Nic ve zlém, byla hezká, malá, subtilní.

Já taky..... a jen jsem čučela ))

Na tohle nemám, ale čile manipuluji, - by se někdo rozčílil, kdybych to tak nenazvala - s tátou - protože máma to neumí dodnes a když od něj chci práci, pak MUSÍM CHVÁLIT, vlastně i s mámou, táta obědy nechválí - začal s tím MŮJ MANŽEL - nevědomky, pochválí a vymydlí talíř... táta jen vymydlí talíř. Takže s tátou tak "díky táto, fakt se ti to povedlo" . S manželem obdobně. Nevím, jestli byli málo chválení jako děti, sama mám ráda, když mne někdo chválí.