Přidat odpověď

Monty, taky jsem měla takový "problém" . S klukama z té tvé nedodělané školy jsem kamarádila (měli jsme školu ve stejném městečku a taky taneční). Kluci na mě čekali, chodili se mnou na autobus, bavili se se mnou o všem, prostě jak píšeš. Kamoška na entou, tzn. jeden z nich. Myslím, že to trvalo hodně dlouho, ani nevím proč manžel se mnou začal (asi proto, že jsem mu říkala co má dělat - to mu teda bohužel zůstalo, jen růžky vystrkuje).
Ale nevím kdy, ale změnilo se to. Prostě jsem se změnila já a tím přístup mužů ke mě. Vzhledem to není, vždycky jsem byla oplácaná, ale hezká, teď mám o 40 kilo víc a jestli jsem hezká, to nevím. Ale prostě často mi pomáhají (když nechci, tvářím se jak kakabus nebo řeknu ne), jak psala Achje, soused nosí odpadky a pomáhá na zahradě, usmívají se, omlouvají se za sprostá slova a tak. Myslím, že to člověk opravdu vyzařuje, jak psala Valkýra. Možná mě změnilo mateřství, možná čas nebo já nevím co.
Možná je to taky tím, že v dětství jsem chtěla být kluk, pak chlap , a když jsem je víc poznala, tak jsem ráda, že jsem ženská .