Taky čtu Montyiny články moc ráda a taky si myslím, že na žádnou radu ani nečeká, stejně se rozhodne sama. Baví mě pro její styl humoru a taky proto, že jsem ve stejném věku dítěte prožívala to samé. Ať už to byla agresivita - přešla sama i bez zásahu psychologa. Nebo problémy s manželem - taky chtěl dítě víc než já a pak jsem měla dojem, že by se mu měl víc věnovat. Taky nejsem mateřský typ a taky jsem měla potřebu to neustále řešit - připadalo mi to nenormální. Např. na zabijačce u příbuzných jsem raději loupala a krájela košík cibule než bych hlídala dvě neposedná dítka. Asi bych to dneska udělala stejně. Moji dceru ale miluji (a jak roste, čím dál víc), s dětmi všeobecně to vůbec neumím - nikdy ani ve snu by mě nenapadlo být učitelkou. Neměla jsem mít vůbec děti? Podle některých asi neměla, když nemluvím ve zdrobnělinách a nerozplývám se nad každým kočárkem.
Proč měla Monty dítě? Protože se prostě "přihodilo", tak jako se donedávna "přihodila" téměř většina dětí. Ptal se někdo matek, které se "musely" vdávat, proč si to dítě pořizovaly? Spousta jich určitě prožívala stejné pocity, ale nikdy by se k nim veřejně nepřiznaly. Monty se to snaží brát s humorem. Věřím jí, že Stáníka skutečně miluje, ale mateřský typ opravdu není. U mě je to to samé a nikdy by mě nenapadlo, že jsem si dceru neměla pořizovat.
K Montyinu stylu - mě se líbí moc, ale třeba můj muž její styl nechápe a nesedí mu. Každý jsme jiný.
Předchozí