Přidat odpověď

No, necítím se jako správná osoba, abych někoho poučovala o škále ženství Sama jsem taky vyrůstala bez táty a taky jsem měla problém se svojí "ženskou" stránkou, navíc "hry" společnosti jdou taky dost mimo mě... no a taky nemám všechno v paži. Jen jsem prostě postupně dospěla k tomu, o čem tu tak hezky psala Mona, k radosti z toho, že jsem ženou. A to neouvisí s tím, že bych začala nosit sukni s kanýrem
Monty tu psala, že jí přijde mimo být hrdá na své genitálie, ale hrdost na to, že jsem ženou není hrdost na pipinku nebo na absenci pindíka To se asi nedá vysvětlit, to se musí zažít, mě k tomu dost pomohlo mateřství. K tomu, že jsem pocítila velikou úctu ke svému ženství...

Jinak nic proti tomu být laskavý, hodný a tolerantní člověk, o to se snažím též a považuju to za správné. Jen je asi potřeba vyžadovat i od partnera, aby měl takovéto kvality.