Květiny mi nikdo nenosí, protože řezaný kytky nesnáším.
Srdíčkování do jisté doby probíhalo, to jsem psala už včera, i večeři při svíčkách byl schopen připravit jako překvapení.
To, co zásadně nefunguje je - doufám, že to napíšu dostatečně srozumitelně - adekvátní odezva na potřeby druhého. V tomto případě moje. Ani ne tak na potřeby romantických vyznání, k tomu mu stačí pár panáků. Na verbální úrovni si nemůžu stěžovat. Horší je, když něco chci nebo rovnou potřebuju, to je rázem selektivně hluchej. Přijímá vstřícnost a pochopení ode mne k sobě, včetně rozmazlování (což teď skončilo), ale už ho neproměňuje. A já opravdu nevím, jak jinak než prostým sdělením sdělit, že něco chci.