Přidat odpověď

Monty,
no je jasný, že mnohem víc chlapů bude chtít doma kuchařinku v zástěrce, co se bude šťastně motat kolem plotny a plínek... protože tam je to jasné - to odpovídá klasickému modelu... s kuchařinkou si chlap "ví rady" - on chodí do práce, on řídí auto, on naštípá dříví, všechno funguje podle plánu.

Když na něj ta ženská nastoupí jako konkurence, tak tomu taky rozumí - takhle funguje chlapskej svět - chlapi spolu pořád v něčem "soutěží". Mám dost kamarádů které jsem "získala" tím, že umím něco líp než oni (např. mám talent na střílení - střílím málo, na jedno oko jsem pro všechny praktické potřeby slepá, ale když z někoho vypadne, že má zbraň, můžu se klidně vsadit, že JEHO vlastní zbraní nastřílím líp než on sám - ještě jsem neprohrála). Jsou to prima kámoši, s kterými si pokecám o koníčku, který nás baví a půjdeme spolu dotyčného koníčka provozovat, ale kytku mi takovej chlap fakt nepřinese (bez ohledu na to, jestli chci nebo nechci řezané květiny).

Dát prostor - to se dělá tak, že v nějakém momentě vezmeš zpátečku. Chlapi jsou zvyklí jet do mrtva (nakonec třeba v horách přežívají dýl ženský - ženská líp hospodaří s energií, nejede na doraz), ženský ne. Nemusíš se hroutit v předstíraných mdlobách, a kvičet při spatření myši. Stačí občas nechat iniciativu té druhé straně. Např. já strašně ráda řídím - a pokud je to v nějakých mizerných podmínkách, tak o to raději. Když jsem se ale dvě hodiny řítila prašnou pouštní cestou, na kterou v noci nasněžilo a přes den to odtávalo (takže před zamrzlou louží člověk netušil, jestli bude jen povrchová, nebo je pod ledem půl metrová ďura, v který zůstane kolo), tak jsem byla totálně vyřízená, propocená až na zadku a bolela mě z toho hlava - ono se bez přestávky koncentrovat na něco složitého a přitom trošku jednotvárného sice docela vyčistí hlavu, ale v nějakém momentě je toho dost. Takže jsem zastavila a řekla, že dál nemůžu a jel manžel.
Neomdlívala jsem, nedělala jsem scény že jsem slabá a nemohoucí - ale jednak jsem věděla, že on chce jet taky, a za druhé unavený člověk dělá víc chyb a fakt by se mi nechtělo od rozbitého auta šlapat šedesát kiláků pouští k nejbližší civilizaci.

Nebo prostě říct "hele, tuhle skříň neuzvednu, to musíš ty". Nebo "kam bys chtěl na dovolenou?" atd...