Přidat odpověď

Já jsem měnič a rozebírač cizích pocitů, návyků, způsobů. Můj muž se přizpůsobuje a nic a nikoho neřeší. Neshodli jsem se na postupu vůči tchýni. Tchýně si k sobě nevzala děti, i když spolu byli domluvení (opakovaně). Dětem to bylo líto, ale jsou nachlazené, takže to pochopili. Já jen nemůžu pochopit, že důvodem není jejich nemoc (s nemocnými tchýně přichází do styku denně), ale že tchýně má u sebe dítě švagrové (a není to proto, že by musela, švagrová je tam s ním). Tak aby nemoc nechytlo. Dítě švagrové je u ní každý den (naše děti tak 1x týdně, když to vyjde). Když jsem s ní mluvila já, tak slíbila, že se domluví s mým mužem a za dětma se staví a chvíli si s nima pohraje u nás (jsem měnič a navrhla jsem jí to). Mému muži pak jen už řekla, že se nestaví. Můj muž na to nic, i když si tchýně poslední dobou bere děti, jen když se zeptáme (a pak pustí něco jako, "no tak jo no") a to si je před narozením švagrové dítěte brala ráda a často. Teď má dítě od svého preferovaného dítěte a naše děti začíná úplně odstřihávat. Já už vyčerpala všechny slušné možnosti, jak ji upozornit, že to děti vidí a že je to bolí. Já bych jí s chutí odstřihla taky (ve smyslu, že se nebudu ptát, jestli si děti nechce vzít), ale muž nechce. On bere to, co nabízí. Jemu to stačí. Ve mě to vaří, asi bych potřebovala slyšet názor někoho dalšího. Díky.