Přidat odpověď

Marie,
to není jen tím budíkem. Ale dobře, tak já se to pokusím nějak sestylizovat.
Odjakživa jsem poslouchala stesky chlapů, kteří mi fňukali na rameni, co ta jejich Velká Osudová Láska ošklivýho provedla a co jim na ní tak stráááášně vadilo. Mně bylo vždycky dost divné, proč teda já nejsem pro nikoho ta Velká Osudová Láska, když zrovna tohle nedělám (tím netvrdím, že jsem dokonalost sama, jen prostě nemám ty nejběžnější "chyby" a vlastnosti, které se obvykle ženám přičítají). Tak jsem z toho vyvodila, že se chlapům prostě asi fyzicky nelíbím, že je nepřitahuju. Po čase jsem zjistila, že chlapi jsou v tomhle naprosto nepochopitelní pavouci, protože přesně to, na co si nejvíc stěžují a nadávají vlastně CHTĚJÍ. A dokonce jsou to ve světlých chvilkách schopni i přiznat. Jo, těší mne dělat radost někomu, koho mám ráda, ale nejsem matka Tereza, abych donekonečna hýčkala a rozmazlovala a odezva veškerá žádná. Přesto si stále myslím, že by si člověk MĚL spíš vážit nekonfliktního a vyrovnaného jedince, který se nehádá, nic si nevynucuje, citově nevydírá apod., a to, že to nedělá, pokládám za nepochopitelné. V tomto ohledu chlapy nechápu. Ani ženské ne. Mám zřejmě úplně jinej hodnotovej žebříček.