paradoxem je,že on ostatní děti nebije, ve společnosti dětí je jinak hodně zakřiknutý, drží se jak se říká máminy sukně. V mateřském centru má problém i zpívat jak se stydí a je nespolečenský a doma si to na nás vybíjí
když si to převedu do dospěláckého modelu tak je jako člověk,který je v práci největší podpantoflák a doma mlátí svoji ženu,aby si něco dokázal / omlouvám se jestli je to pro někoho tvrdé přirovnání/ domluvy nepomáhají vůbec, dokonce se naučil na povel říkat "promin" a "uz nebudu" ale je vidět,že to bere jen jako frázi,protože se otočí a směje se ... už jsem ho zkoušla za to plácnou po rukách,ale taky bez efektu,prostě si pobrečí, má pocit ublíženosti a tím to končí,ale žáné zlepšení
ještě je možná potřeba napsat,že trošku hůř vnímá resp.je hodně chyrý,ale emoční schopnosti nějak pokulhávají
jiank moje těhu skoro nevnímá, zatím nemám bříško a jen si povídáme,že budeme mít miminko na to on se těší ,myslím, že upřímě,protože když vidí miminka tak hned říká,že ho chce domů