Přidat odpověď

Prisla jesem na jednu vec (postup), ktery u nas funguje, po te, co se muz presvedcil, ze co rikam, myslim vazne:).
Ž: Co se tyce veci X, rozhonuti uz nejde dal odkladat. Rozmyslel ses, mas nejake prani?
M: Blablbla o necem jinem nebo "nevim".
Ž: Chces se reseni zhostit sam (pokud je to neco, na co nepotrebuju, nechci mit vliv)?
M: Blablabla o necem jinem nebo "nevim".
Ž: Tak to holt udelam ja podle sveho.
Coz pak udelam.

Delam to u veci, na ktere se podle mne nelze vykaslat, dost toho tim padem spadne na me.
Ale muz se naucil nekaslat na to, na cem mu zalezi.
Vi, ze nebude premlouvan a doprosovan opakovane.
Kdyz to je neco zbytneho, nebo jeho byznys, neresim to vubec.

V pripade plozeni ditete to neni uplne pouzitelna rada, pokud nezvazujes variantu odejit, pokud s nim nebude dohoda.
Na druhou stranu pokud tobe by prip. bezdetnost nevadila, tak to nemusis tolik hrotit, ne?
IMHO se chlap, ktery skutecne stoji o dite, takhle nechova. Za takovym "nenapadnym" odkladanim je vzdycky nejaka nejitota.