Přidat odpověď

Zdravím , asi mám trošku krizi,protože se s mužem pořád dohadujeme kvůli dětem, resp. já vidím spoustu problémů,ale jemu nejspíš připadá všechno v pořádku. Mě se nelíbí,že náš 3 letý syn chce jíst rukama, já se ho snažím naučit jíst "normálně" ale jak je doma tatínek tak mu to připadá vtipné a spokečně se synem se tomu zasmějí.. a takových příkladů je celá řada, já mám pocit,že chci vychovávat,ale nemůžu,protože to co já stavím on v podstatě bourá. Bojujeme u mladšího syna ,protože ten je s tatkou jedna ruka a už mám pocit,že na mě totálně kašle. V přítomnosti otce vůbec neposlechne na to na co bez jeho přítomnosti reaguje. Jsem v koncích a mám pocit,že já jsem doma ten policajt a nakonec se cítím já špatně prosím poradtě co dělat? muž má jiné návyky,jiné priority, nic neřeší asi jako každý ,ale mě vadí,že likviduje věci,čmárá po nábytku, já jsem doma za tu prudičku... co byste dělali?