Přidat odpověď

Milá Ananto,
jak já Ti rozumím. Jako kdybys psala o mně, resp. o nás s manželem.

Já na základě své zkušenosti radím: uteč, dokud je čas. Nebo, abych to trochu zmírnila - máš dvě možnosti: smíříš se s tím, že Tvůj chlap neřeší a řešit budeš (vždy a vše) jen Ty, nebo si najdeš jiného chlapa. Jsou chlapi, kteří řeší a chlapi, kteří neřeší a ty, co neřeší, nelze žádnými rozumnými prostředky k řešení přimět.

My jsme to měli taky takhle, pořád jsem manžela omlouvala, pořád hledala způsoby, jak s ním komunikovat. Nešlo (jako u vás) jen o to, ale například: dítě chtěl on, já ne (i když jsem teď moc ráda, že ho mám), přesto jsme plodili tři roky a já neustále řešila, jak ho svádět, jak mu naznačit, že teď je ten správný čas ... (Mimochodem, řada rad zde obsahuje jisté nedorozumění: když chce dítě on, proč bys ho měla svádět ty?)

Problém je podle mě hlubší, než že "chlapi nechtějí řešit" a já jen radím, abys se nad tím zamyslela zavčasu. Já teď zvažuju rozvod a samozřejmě je to mnohem komplikovanější, než za svobodna a bez dětí.

Držím palce, ať to dopadne jak nejlíp může!
máta