Přidat odpověď

Máto díky za pochopení,

úvaha kterou jsi napsala "Mimochodem, řada rad zde obsahuje jisté nedorozumění: když chce dítě on, proč bys ho měla svádět ty?" mě totiž napadá často, to je asi to co mě na tom vadí a demotivuje. Já to dítě chci taky, ale já tím nepodmiňuju vztah (jako on)

Je skvělé, že dítě už máš, já jsem z toho nervózní, protože nemám a to je tak jediná věc ve které si jaksi sama neporadím a teče mi do bot kvůli věku. Rozejít se, na to nejsem dost pragmatická, protože mě ten vztah uspokojuje v jiných oblastech. Navíc si nedovedu představit "sehnat" rychle někoho jiného a nejsem také schopna být s někým jen proto, že chce rodinu a řeší, to jsem si uvědomila už dávno. Já si u nás dovedu klidně představit, že budu dítě mít u sebe já a budeme se vídat o víkendech (když chlapi jezdí na montáže nebo jinak pracovně pryč je to také tak). Jsem schopna se postarat, starám se o sebe už hodně dlouho.

Docela by mě zajímalo, jak se to u vás dostalo až do stádia rozvodu, to neřešil vůbec nic? Nebo byl nezodpovědný...