Dítě beru všude a občas se i někde vzteká. Je to fakt asi normální, i když mám vždycky pocit, že ostatní děti se spořádaně usmívajím jen to moje ječí. Většinou na to pochopitelně lidi koukají blbě a občas mají i drzé poznámky.
Nedávno si ale moje vřískající dcera dokonce vysloužila pochvalu od nějaké chytré paní, že je úžasné indigové dítě. Udělala mi přednášku, jak jsou tyhle děti inteligentní a citlivé. Když jsem opáčila, že je nesmysl usuzovat na něčí inteligenci jen podle toho, jak umí řvát, tak opáčila, že největsí tragedií indigáčků je, že bývají osudově nepochopeny svými málo intelignetními necitlivými rodiči.