Přidat odpověď

My tyhle nervy prožíváme tak od roka a půl ... začínalo to chováním venku kdy on prostě půjde do prava - já potřebovala do leva - a on prostě chytl záchvat takový, že byl schopný umlátit chotník já nejdřív vysvětlovala - odváděla pozornost (jéé tam letí krásný ptáček) pak jsem začla soptit ... někdy jsem měla pocit, že ještě pěnu u huby a budou si všichni myslet, že má malý vzteklinu (obrazně řečeno samozřejmě ) Pak se to uklidnilo venku jakž takž (občas to dopadlo tak, že pomohlo až to, že se u nás zastavil někdo cizí a začal do malého mluvit).
Teď ve skoro 3 letech to je občas v obchodě taky. To chci prosíííííím prosíííííím naposledy prosííííím a furt dokola.Raději ho vozím v košíku - protože tak nedošáhne do regálů ... Jinak taky mu většinou koupím nějakou drobnost (vím, že jako děcko jsem měla taky radost, když mi naši koupili cokoliv) Ale občas začně ječet kvůli autu za 500 a to fakt nebudu jen tak ze srandy kupovat. Takže se většinou snažím zmizet z dohledu té hračky a rychle mluvit co ještě potřebujem koupit atd. Taky jsem vždy měla pocit, že na mě každý blbě kouká (a přiznám se, že dokud jsem neměla děcko tak jsem si říkala že takhle se může chovat jen rozmazlený capart co jeho matka nezvládá výchovu a není schopná někdy dát aspon trochu na zadek a že je to její chyba ) Ups .. no už vím, že to tak není a mnohdy už prostě neřeším, jeslti se po nás někdo dívá nebo ne. Je to moje děcko - nějak ho zkrotím ... a vím, že to nebude naposledy.
Nedávno jsem se škubali o hasičské auto za 600Kč ...tež ho dají v tom obchodě uplně na uroveň očí 3 letého děcka - ví jak to dopadne. Takže jsme se tam dohadovali a malý ječel přes celý obchod Zvítězila jsem ... ale spocená jsem byla až na pr...