Přidat odpověď

Niono, když mám možost hlídání, tak dítě beru na nákupy co nejméně. Je to opruz s ním nakupovat. V kočáru být nechce, to se vzpírá a vzteká, když ji dám ven, tak mi utíká a má radost z toho, že ji musím honit. Když ji doženu a chytnu, tak radostí zavýskne a hrozně se směje. Ve větších obchoďácích mám hrůzu, že se mi ztratí.Na ulici, že mi vběhne někam pod auto. Posledně jsem přidělávala autosedačku, chvíli se na ni nedívala, a už si to štrádovala někde u druhého bloku domů.
No je nasnadě, že s ní nakupuji dvakrát tak déle a jsem z toho dvakrát tak vyčerpaná.

Podle konceptu kontinua ale prý děláš dobře, že ho všude sebou taháš. Já si nejsem zase jistá,protože si pamatuju z dětství jak jsem na takovýchto mnákupech trpěla...Zvláště když jsem šla s babičkou a ta se po každých dvaceti metrech zastavila s nějakým známým a plkala...No když ale nemáš na výběr tak není co řešit.