Přidat odpověď

Niono, nečetla jsem předchozí příspěvky. V zásadě v obchodě zkrotíš dítě stejně, jako doma. Mě hodně napověděla kniha Respektovat a být respektován.

Třeba před nákupem si venku domluvíme, že si může koupit 1 věc k jídlu. Pak taky pomáhá, když ho zaměstnám - chodíme stále do stejného obchodu, takže on už ví, kde co je, a tak ho můžu poslat pro mlíko a on jde pro mlíko. Nacvičovali jsme to od jeho 2 let, on byl vzteklina a tvrdá palice od roku. Do 2 let jsem ho vozila v nákupním vozíku, do ruky dostal rohlík... Taky pomáhají různé úkoly: "kdo uvidí první, kde je kafe. Kdo uvidí první, kde je sýr?" apod.

Do obchodů nebo na úřady nebo do práce jsem brala a beru dětem hračky a "zábavu" - podle toho, co zrovna frčí, autíčka, omalovánky, pár věcí z lega. Taky pití a nějaký křoupání. Ale nesmí to přesáhnout 40 minut, pak začíná krize.

Před nakupováním taky nechávám děti venku trochu proběhnout a vyčerpat , aby neměly moc energie uvnitř. Jezdíme hodně autem, takže tohle je důležité - i do práce si to musím plánovat tak, abych tam byla o půl hodiny dřív, a děti mohly chvíli běhat venku, než jdeme dovnitř. Když jsem chodila na předporodní kurz s druhorozenkou, tak jsem malému brala noťas a na něm jsem mu tam do sluchátek pustila pohádku, aby nerušil. Tehdy mu bylo 2,5 roku.

Taky mám zkušenost, že mi děti dávají sežrat, když se jim něvěnuju - potřebují to napůl, půl hodiny aktivní společné zábavy, pak vydrží půl hodinu se zabavit samotné... Když jsem si tohle uvědomila, začalo to být snazší.

Klukovi jsou teď 4 a na jeho vztekání reaguju tak, že na něj mluvím, že tímto ošklivým chováním u mne nic nedosáhne, naopak, ošklivé chování mě jenom naštve. Jsou přece jiné, příjemné, způsoby, jak o něco požádate, ne? Znáš nějaký? Co ho zkusit použít? Nechceš? Hm, tak já si jdu udělat svoji práci. Ne, opravdu ti to nedám. Přijď za mnou, až si vzpomeneš, jak se to dá říct hezky a přátelsky. ....

Někdy to zabere hned, jindy je to na 30 minut scénka. Ale to je doma, nebo na ulici, tam to neřeším.

V obchodě a v uzavřených prostorech se snažím situacím předcházet tím, že dítě prostě zaměstnám a máme PŘEDEM dohodnutá pravidla. A když mám s sebou obě děti, mám napsaný seznam nákupu v pořadí, jak to jde za sebou v obchodě, abychom tam strávili minimum času.

Na velký nákup chodím jednou za 2-3 týdny, sama, večer nebo v noci, když přijde muž domů, předám děti a odjíždím na nákup.

Jinak teda co mám vlastní děti, jsem ke vzteklinám mnohem tolerantnější, ale taky mi není příjemné dívat se na malýho hýzlíka, jak bourá obchod a rodič či prarodič si s ním neví rady. Jako nic roztomilýho mi na tom nepřijde. Ani u vlastních ani u cizích.

Jo, taky u nás pomáhá, když začnu dítě přehrávat - začnu se chovat, jako on, ječet, dupat, vztekat se... Ale v obchodě to teda nedělám