Přidat odpověď

Podzemnice a jak jste to řešili do teď? Já holky od mala vedu k tomu, že ve všem být nejlepší nemusí (starší má taky 6. let). Jednu dobu strašně moc špatně nesla když prohrávala třeba v běhu nebo při hraní společenských her - brečela, vztekala se, zkoušela nadávat... TAkže manža když tohle začala dělat odešel, složil hru, že s ní prostě hrát nebude a vysvětlovali jsme, že není důležité vyhrát a že i prohrát se dá se ctí a že není nic špatného na tom, že se někdy prohrává, jen je hloupé neunést prohru... Stejně tak v běhu ji už nenechával vyhrát, ale prostě aby občas prohrála a uměla podat ruku a pogratulovat k vítězství. Musím říct, že to z 90% pomohlo. Někdy je vidět, že je jí líto, že nevyhrála, ale nedělá z toho trágu a když začne zkoušet, tak končíme s hrou. JInak chválíme, chválíme... a co se zpěvu týče byla jsem z ní nešťastná. Manža má 100% hudební sluch a hraje snad na vše na co koukne, já jsem chodila hrát na violoncello, do zpěvu... a holka mi přišla, že fakt zpívá hrozně falešně a nemohla jsem ji ani slyšet. Nicméně máme známé, kde je celá rodina učitelů zpěvu a hry na hudební nástroj a říkali, že důležité je s ní zpívat, zpívat, zpívat, chválit, ale ne lhát! Rytmus v těle měla od narození, ale ten zpět rozvíjet, že zpívat se může naučit každý-prý je to um, se kterým se některé dítě rovnou narodí(případ naší druhorozené) a pak dítě, které ho má hodně málo a je třeba s ní pracovat, rozvíjet ho. Starší dceři je o 1,5 roku víc a chodí hrát na flétnu(sní o kytaře a piánu) a dnes večer bude vystupovat (novoroční koncert vrámci společenství kam docházíme) a zpívá!
Takže naopak bych dceři říkala, že zpívá falešně a učila bych ji zpívat pořádně - zkoušet s ní třeba do-re-mi-fa-so-la-si-do a když se jí nějaký tón povede, tak chválit a motivovat, zpívat s doprovodem...

Ale jinak si myslím, že je asi lepší ctižádostivé, ambiciózní dítě než kdyby byla spokojená s tím, že nic neumí