Přidat odpověď

Ze začátku jsem s dětmi chtěla chodit, jenže naštěstí jsem narazila na úplně neschopnou školičku - nedokázali odpovědět ani na 5. přihlášku, 10 mailů a 10 telefonátů a nezařadili nás do žádného kurzu. Od té doby jsem nasbírala tři důvody, proč nechodit:
1. Sousedka chodila do té samé, mimochodem vyhlášené školy plavání (Beroun, jezdí sem až z Prahy), která si ze mě dělala šoufky, půl roku spokojenost. Pak pro u nich zřejmě obvyklé organizační zmatky spojili kvůli nemocnosti dvě skupiny dětí, dali jim jinou instruktorku, která to nějak nezvládla a dcera sousedky má od té doby nervové záchvaty i ve vaně.

2. Sestřenice chodila několik let s oběma syny, kteří měli po celou dobu chození často rýmu, kašel atd. Pak jsme si přečetli, že zvlášť u dětí s astmatem nebo alergiemi může plavání v nízkém věku naopak zhoršovat stav. Děti žádné alergie prokázané nemají, ale sestřenice jo. Přestala chodit a stal se zázrak. Najednou jsou děti zdravé.

3. Ta úžasná (?) školička čistí vodu ozónem a neustále odebírá vzorky vody a nechává je kontrolovat. Pokládala jsem to za záruku toho, že voda není kontaminována a že je vhodná i pro nejmenší děti. Když jsem to řekla kamarádce-lékařce, mohla se uchechtat mé naivitě. Než jsou totiž výsledky hotové a případná kontaminace odhalena, děti už mohou být dávno nakažené.

Takže co se týče plavání, mám následující plán: Přes zkušenosti známých jsme vytipovali jednu konkrétní schopnou a milou instruktorku, u níž si zaplatíme pár soukromých hodin hned po napuštění bazénu, půjdeme tam s dětmi až budou mít tak 20 měsíců. Podle toho, jak budou reagovat, můžeme buď pokračovat, nebo se na to vybodneme.