Přidat odpověď

každé dítě vyžaduje a potřebuje pochvalu.U nás je to trošku podobné,dcera která do letošního roku vzala za celých šest let pastelky do ruky všeho všudy třikrát(no možná čtyřikrát),nyní celé dny jenom maluje,maluje a maluje.Spotřeba paíru nekonečná,díla na úrovni tří-čtyřletého dítka.Má veliké potíže s grafomotorikou a fakt jí to nejde.A samozřejmě očekává pochvalu.Tak se sanžím obrázek nekomentovat slovy-jé,to je ale úžasný koník,to se ti opravdu povedlo-,ale spíše si s ní povídám o obrázku samotném či o nápadu,ze všeho nejdříve se jí ale ptám co to je,protože poznat se opravdu při největší fantazii nedá.Takže např:"To je kůň?To byl hezký nápad namalovat koně jak skáče přes překážky,dalo ti to určitě hodně práce,že?A mohla jsi k němu namalovat i jezdce,může to být dostihový závod.No ten koník má hlavu trošku divně,ale až ho budeš malovat příště,určitě se ti podaří zase o něco lépe.Každý se musí všechno naučit,nikdo nic neumí hned.A je vidět že jsi se snažila.Můžu si ten obrázek schovat na památku?"...V podobném duchu s dcerou debatuji,než abych se rozplývala nad tím že mi připadá úžasné něco co úžasné opravdu není.A za druhé,vysvětluji dceři že nikdo neumí všechno,že každý se musí vše učit a hlavně že každý je dobrý v něčem jiném,ten umí to a ten zas ono.Dcera jde v září do školy a umí např.naprosto bravurně počítat,to fakt nevím kde to vzala,já jsem na matiku naprosto tupá,umí psát a číst,i když pokud jde o grafomotorický projev tak hrůza.Umí perfektně jezdit na bruslích a jiné věci a že neumí třeba kreslit nebo zpívat-no a co?Chválím jí za to,co opravdu umí,nedávno např.sama od sebe umyla,utřela a uklidila nádobí,to si zasloužilo obrovskou pochvalu.A co je ze všeho nejdůležitější,dceři často zdůrazňuji,že jí mám ráda bez ohledu na to co umí a že i kdyby neuměla nic,vždy ji budu moc milovat bez ohledu na výsledky.Myslím že toto děti potřebují slyšet ze všeho nejvíc.