Přidat odpověď

If, já mám děti dvě, na prvorozenou postačím s domluvou, u syna to prostě lae nejde, jsou jako voda a oheň, nemysli si, že z toho mám nějaký požitek, když mu občas musím pohrozit, také mě to pak mrzí, ale na něj opravdu nic jiného neplatí, každý jsme holt nějaký, ona by to na světě byla pěkná nuda, kdyby tomu tak nebylo, já už se stím smířila, prostě platí cukr a bič, za dobré chválit, za špatné trestat, někomu stačí domluva, u jiného to prostě nezabere