Přidat odpověď

If, a já rozhodně netvrdím, že za nějaké tři roky nebudu zoufale prosit o radu, protože mě terorizuje dítě. Nicméně - fyzické tresty nemám ráda, nikdy nás doma nikdo nebil a vyrostli jsme v normální slušné lidi. Nicméně to, že nás doma nebili neznamená, že jsme nikdy nedostali přes ruku, přes zadek. Nemám ráda bezhlavé mlácení nebo když dá matka dítěti v záchvatu pár facek, rozhodně ale ale nebudu považovat to, že dám dítěti přes plínu, za své osobní selhání.
Co člověk, to názor, je to těžké.

Můj strýc, když mu bylo 18, vybral rodičům ze stavebka všechny peníze a utratil je. Když pak přišel domů, děda udělal jednu chybu - nedal mu přes držku, ale zeptal se ho "Peťo, co tě to prosím tě napadlo?". Za deset let, co ho napadávaly takové hovadiny čím dál častěji usoudil, že v dané chvíli měl syna zmlátit, co by se do něj vešlo a udělat mu ze života peklo. Neudělal to a opravdu si to vyčítal.
Tohle je sice jiný případ, než kousání u tříletého dítěte, ale chtěla jsem jenom příklad, jak může být vysvětlování někdy ke škodě.

Loučím se, jdu něco dělat.