Přidat názor k článku Markýz de Sade junior

Zuzi, celkem ti rozumím. Já na výprasky ve svém dětství také nevzpomínám v dobrém. Ale to je právě to, dostával jsem je ve vzteku. A také jsem své matce neskočil kolem krku. Nechci sebe vyvyšovat, , ale má dcera mě opravdu potom obejme a chce pochovat a čeká, že ji utěším, o což se snažím. A jsem přesvědčen, že ji netrestám ve vzteku, ale s láskou. Vždycky jí zdůrazňuju, proč to dělám, že ji mám rád, a chci ji naučit chování, které pro ni bude v životě dobré. :-) Nejde o to, že bych já byl tak super, ale že se snažím řídit určitými principy, které fungují. Má to i jiné rozměry, ale to bych se musel rozepsat více.