Přidat odpověď

Jak jsem psala už Mimě, já jsem si tohle myslela taky, že musím být ohleduplná a respektovat, že oni nechtějí nebo nemohou a byla i doba, kdy jsem si říkala, že jsem si našla jiný způsob jak to ventilovat. Jenže pak mi právě psycholožka řekla, že ve svém chování beru až sebedestruktivní ohledy na pocity ostatních a své potřeby potlačuji a pak se nemohu divit, že mám psychosomatické potíže. Ještě je tam ta možnost, že moje rodina o tom mluvit neumí, ne nechce, ale neumí a tak od toho raději uteče, možná kdybych našla nějaký pro ně přijatelný způsob? No nevím, hledám.