Mili, myslím, že máš dar popsat velice smutné věci nedepresivním způsobem(jak jen to je možné). A věřím, že pokud svým blízkým dáš najevo svou lásku zároveň s tím, že je nenásilně přesvědčíš o tom, že vzpomínka neublíží, pak by se to vše mohlo pohnout dobrým směrem. Někdo třeba nenapíše, ale možná se najde spřízněná duše(jeden ze synů, manžel, maminka...), která třeba cítí to samé. A pak to můžete sdílet nějak pravidelněji, formou dopisů, nebo se třeba nakonec dostane i na to povídání...
Myslím na vás a doufám, že najdeš cestu ke svým blízkým a oni k tobě.