Taky jsem to tak cítila. Někdy jsem se úplně děsila pomyšlení, že moje děti jednou odejdou z domova natrvalo. Ale ono to není "najednou", je to jako když se pouští drak. Vzlétne, zatřepetá se, a spadne na zem. Zvedneš ho, poopravíš těžiště a zkoušíš to znovu. Až jednou nabere ten správný vítr a letí nahoru sám, ty jenom přidržuješ provázek...a pak ho pustíš úplně.
Tuhle se mě ptala Michalka: " Proč vlastně musí mít děcka tu pubertu?" ( máme čtyři puberťáky, 12-16let).
Nejprve jsem se nadechla, že začnu s vysvětlováním změn v dospívání, ale pak jsem řekla: " No - nejspíš proto, aby nás tolik nebolelo, až odejdou."
Ale to je už trošku jiná kapitola.
Předchozí