Přidat odpověď

Tak to tu ctu a soucitim se vsema a od kazdyho si neco beru. Na kazdem sprochu pravdy trochu. Mam doma synatora, z nehoz mam nekdy pocit, ze mi preskoci. Myslim, ze dusledna jsem, obcas, kdyz uz to nejde dal, mu jednu po zadku lupnu, snazim se vysvetlovat atd. Vzhledem k tomu, ze stavime a provizorne bydlime u prababicky, je to narocny, eliminovat vsechen hluk, rvacky, krik a sceny. Deti mam tri a nejhorsi je to s tim nejstarsim. Mladsimu budou 3 v dubnu a jeste mame holcicku 8mesicni. Ta je nastesti zlaticko, az na to, ze v noci k ni vstavam tak 10krat. Mladi synek, to je klasika, zkousi trosku kam az, ale staci na nej houknout a je klid. Ten starsi to je nerizena strela, uragan, a jediny den s nim neni v klidu. Ja uz jako cvok neustale listuju nejakyma knizkama, projizdim stranky psycholog. poraden, uvazuju o navsteve, vubec nepoznam, jestli mam hyperaktivni nebo jen roztazeny dite. Jsem z nej kaput a doufam, ze to prejde, protoze driv byl docela ok. Pak jsme se prestehovali z ciziny, novy bydleni, novi kamaradi, nebo spis zatim zadni, nova skolka, novy prostredi atd. Rano vstaneme a uz to jede az do vecera scenka za scenkou. Nelibi se mu teplaky, snidat nebude, do skolky pujde az pozdeji, chce si pohrat. NEvyhovim, nasleduje rvaci scena, vzbudi celej barak vcetne prababi, marne mu vysvetluju, ze ma byt ticho. Ve skolce je v klidu, udela, co se mu rekne, scena se nakona, je sice zivejsi, ale ukociruji ho celkem v klidu. Prijde ze skolky, jsem doma s mladsim a dcerkou, mame klidek, otevrou se dvere a je to jako kdyz se pririti lavina. Vsechno je vhuru nohama, krici, lita jako sus, do toho breci, komanduje mladsiho brachu, kdyz si s nim nechce hrat po jeho, tak jsou jak dva kohouti, z pokoje se ozyva rev, do toho rvu ja atd. Nekonecny pribeh. Potom se nakonec rozbreci a chce pochovat a vypravi mi, ze nechtel byt zlej, ze me ma rad, jsem jeho zlaticko a ze byl unavenej. Fakt nevim. Mate nekdo podobnou zkusenost? Kamkoliv jdeme, mam stazeny zaludek co zase bude a ze zase budeme stredem zajmu. Nekdy je v klidu, nekdy se vzteka a jeci navzdory okoli, je mu pak jedno kde je. Snazim se ho ignorovat, ale jsem z toho dost nestastna. No kazda mama si prece preje dite, ktery tak nevybocuje, ktery je mily atd. Vsak mi rozumite. Vcera jsme meli besidku ve skolce, vyrabeli jsme svicny se svymi detmi. Vsichni vyrabi, nas synek ne. Vsichni zpivaji, nas lehne na koberec do koutku, zacne si cucat prsty a zavira oci, ze je unavenej. Atd. Atd. Tak nevim, bud jsem uplne neschopna, nebo mu fakt nerozumim a jdu na nej spatne. Pomoooooc, poradte mi