Já teda nevím, nic si tak nějak nevyčítám, ale taky mě občas zamrzí, že jsem svou dceru celé dvě hodiny po porodu nechala v postýlce a pak na noc u sester. Dnes vím, že jsem to měla udělat jinak, ale tehdy mi to fakt nešlo, prostě jsem tu potřebu mít u sebe dítě neměla...
Mrzí mě to, ale život jde dál. Svou dceru dnes miluju tak, že když má jet jednou za čas za babičkou beze mě tak to vždycky obrečím...