Přidat názor k článku Maminky, ze zvířátek nešilte!

Jakožto manželka vetíka (naprosto odmítá utrácet zvířátka, která přinesou rodiny "v naději", ale i jiné rodiny - veterinář by měl utratit zvíře JEDINĚ pokud je jeho stav neslučielný se životem), matka dvou dětí a majitelka bazpočtu zvířat jsem názoru, že je zlatá střední cesta.
NIKDY bych nevyhodila zvíře proto, že čekám dítě, ale zase většinou lze zajistit, aby záchodky po kočičkách čistil manžel, když jsem těhotná (nebo si na to beru jednorázové rukavice).
NIKDY bych zvíře nevyhodila z domu, když se mi narodí mimi, ale na druhou stranu jsem nechodila na vycházky s kočárkem a nevycvičeným psem, který by se případně mohl nekontrolovaně rozběhnout za jiným psem (a mne pžípadně strhnout)
NIKDY bych nenechala ubléžit zvířeti, ale pochopitelně nechi, aby zvíře ublížilo mrněti, takže jsem nenechávala děti se zvířaty bez dohledu (no nevím, kdo by spíše ublížil komu - já osobně bych se více bála o ta zvířata...)
Takže asi tak - zvířata mi pečlivě prohlíří, očkuje a odčervuje vetík (aby ne, když ho mám doma), pod mým dohledem se zvířata a děti "družily" od nejútlejšího věku, děti měli za určitá zvířata zodpovědnost už třeba od 3 let (ale byly kotrolovány námi dospělými, jinak by nejeden křeček umřel hlady a andulka neměla vodu ).
Zvířata držíme v čistotě, děti vedeme k tomu, že se mají umýt, když se s nimi dlachnily (a "pusa na pusu" se nedává - ovšem když mi pes olízl miminu obličej, nešla jsem dítě vydesinfikovat....)
Simča

PS. starší dceři se objevil atop - až když odešla z domu