Článek mi přijde trochu moc jednostranný. Sama ze své zkušenosti vím, že realita není tak přímočará: vystavím své děti alergenům a ony nebudou alergické. Nebudeme zas až tak dbát na čistotu a děti si vybudují imunitu jak se patří, apod.
Několi příkladů ze života: my sice žádné zvíře doma nemáme, ale obě děti přicházely od malinka zcela běžně do styku s kočkou u babičky. Přesto se u nich s věkem (kolem 2 - 3 let) projevila alergie na kočky. V případě siamské kočky je to u jednoho ze synů alergie dost silná.
Když jsem byla malá já, měli jsme celé moje dětství doma minimálně jednu kočku, nepočítaje v to občasné nadílky koťátek. Přesto jsem až v dospělosti zjistila, že mám alergii na obyčejné kočky (je tak slabá, že jsem si jí nikdy nevšimla) a docela slušnou alergii na kočky perské.
Rozhodně nejsem úklidový fanatik, savo doma použiju tak jednou do roka. Kdybych se měla zhodnotit na škále bordelář - fanatik čistoty, budu určitě blíž k tomu bordeláři. Bydlíme ve starém domě, kde se občas vyskytne nějaká ta plíseň, děti měly možnost se od malinka plácat na zahradě v písku a hlíně, prostě žádná sterilné čistota. Přesto jsou oba kluci alergici, mladší astmatik.
I když je mi přístup autorky docela sympatický, nelze to chápat tak, že zajistí jejím dětem zdraví a pevnou imunitu.
Předchozí