Přidat názor k článku Maminky, ze zvířátek nešilte!

Já osobně mám lehce problém se stádem mazlíčků, které si napořizovaly moje děti a kteří mi tu nějak přebyli. Občas pěkně zuřím, že bych měla život jednodušší bez stáda koček, morčete, činčily a želv (psa nepočítám, ten byl u nás samozřejmostí i za "bezdětna"), ale že by mne to dohnalo k nějakému činu zbavení se zvířat, to ne.
Jen u želv, vzhledem k tomu, že nž si syn zařídí vlastní bydlení to může ještě pěkných pár let trvat uvažuju o prodeji. Přátelé v NDR totiž opět někde udělali chybu a já mám opět stále pod nohoma dva obrněnce, kteří by měli touhle dobou spát - želvy jsem zazimovali podle příručky a rad chovatelů, po dvou týdnech se oteplilo a já vlezla do sklepa a do palce mě kousl želvák - oznamovat mi, že má hlad. No a teď teplota klesla naráz a nám chybí "mezistupeň", aby usnuly tak, jak mají.
Morče má 7 let a v podstatě se o něj stará nejmladší syn, veveřák činčila je legrační a dobře ochočený. No a stádo koček šesti se nám nějak přihodilo i přesto, že jsou všechny kastrované. Dvě jsou vesměs domácí, čtyři vesměs venkovní - ale občas je mám doma všechny.-)).
Kvůli nejstaršímu synovi a jeho alergii na smog jsme zmizli z města, dceři pak ještě vzápětí diagnostikovali astma - dnes je jim 19 a 16 a jsou zcela bez potíží, dcera krom střevní chřipky už 4 roky nebyla nemocná. Nejmladší má 9 a je - otužilý je asi správné slovo. Alergie žádné, ATB měl asi 3x za život, teď asi chytil crochrochřipku - 3 dny měl čtyřicítky, čtvrtý den v pohodě, týden rekonvalescence a snad máme zas klid. Kočky jsem mu s postele vyhazovala aby je nenakazil).