Kdysi jsem viděla dokument o vztahu lidí ke zvířetům, trošku tam také vypíchli dva protipóly ... První: Lidé berou zvíře jako rovnocené člověku Druhý: Vývoj vztah ke zvířatům berou jako návrat k přírodě, vzpomeňte na božstva se zvířecími hlavami, posvátná zvířata, sochy zvířat u hrobů..
Máme kočky dvě, tedy mimo stádo dalších zvířat.. Né, nemyslím si, že kočka je "člověk", ale je to bytost:), které se doma omlouváme, když do ní nechtíc "vrazíme" (upřímně- často za to může ona, ale co už, že:) Kočky jsme si pořizovali postupně, nenápadně, jako osttně všechno zvířectv:), jak říká můj Petr, dřív ho ani nikdy nenapadlo, že by nějakou doma chtěl:), teď, když přijde večer utahanej, říká, že mu pomůže už jen, když se mu kočka schoulí na klíně a začne vrnět, vážně uklidňuje:) Chápu, že někdo zvířata "nemusí" nebo je mít doma nemůže. Je to věc každého. Na druhou stranu bych nechtěla žít s člověkem, který zvířata nemá rád.. Jen, když si cokoliv živého pořídí, měl by se starat..
Jinak - ještě k těm prioritám - já si vážně nedovedu představit částku, kdy bych si řekla, že "to už za to zvíře nedám".. Je to jen můj názor, já si třeba nemám potřebu pořizovat nový mobil jen proto, že je starý...
Předchozí