Přidat názor k článku Maminky, ze zvířátek nešilte!

Před rokem jsme dostali kocourka jako svatební dar - nalezeneček, vystrašeneček, ale hlavně - kocour obyčejný, mourovatý. Tchýně nás ještě půl roku přesvědčovala, ať jí ho dáme na zahradu, že kočky do bytu nepatří, obzvlášť ne ty obyčejné. Kocour venku zřejmě zažil něco nepěkného, i když má možnost jít ven, ani ho to nenapadne.
Po půl roce nám nevyšlo IVF, na kocourka jsme se upjali ještě více...a tchýně najednou pochopila, že kocourek je pro nás mnohem důležitější, než si někdo vůbec dokáže představit. Oni mají psa, kterého si koupili, aby zahnali chmury a rozjasnili svůj život, my máme zase kocourka.
Za necelý rok jsme kocourkovi pořídili parťáka, aby mu proháněl faldy i někdo jiný, než my. Moje rodina je z obou koček nadšená, tchýně už si zvykla, ráda dostává maily s fotkama koček, ale tchán pořád mele svou - zásadně nesouhlasí, abychom měli jakoukoliv kočku, protože "kočka dítěti do postýlky skočí, pes ne". Tchána už neřešíme, kdyby náhodou chtěl mít nějaké řeči, oznámíme mu, že naše čistě domácí kočky jsou mnohem méně nebezpečné než jejich pes, který může z venku v kožichu přinést kdejakou blechu.
A co se týče toxoplazmózy, mám to jednoduché - měla jsem ji podle testů už před několika lety a to v době, kdy jsme na kočku v domácnosti ani nepomysleli.