Přidat názor k článku To už tady bylo…

Já se vrátila do práce přesně po roce mateřské, tzn.že Honzíkovi bylo 11 měs. Každý mě odrazoval, že si mám dítěte užít, že rychle vyroste, a když začne chodit do jeslí, tak že začne být nemocný. První 2 měsíce naštěstí vyšly na velké prázdniny, takže mi ho hlídala kamarádka, která zrovna dodělala maturitu a měla poslední prázdniny, v půlce srpna začal Honza chodit do jeslí na "zvykací provoz" takže si postupně zvykal na nové prostředí, naštěstí byl od začátku hodně společenský a zvyklý na časté návštěvy, takže přechod do jeslí mu nijak neuškodil, ba naopak, začal víc přibírat (do té doby to byl takový malý chuďounký špuntík), a začal dělat ve všem pokroky, včetně chůze, pití z hrnečku atd. K návratu do práce mě bohužel také donutila naše finanční situace, protože bydlíme v Praze a manžel nemá tak vysoký plat, aby nás všechny uživil, naštěstí jsem před mateřskou pracovala jako dispečerka na směnný provoz, takže v konečném výsledku to u nás vypadá tak, že když jdu do práce, tak Honzu do jeslí veze manžel, který chodí do práce až na půl devátou, má to cca 2 km od domu a jesle po cestě, takže Honza nemusí vstávat brzo, odpoledne ho vyzvedne a já přijdu večer domů, tak je to jeden týden 2x a druhý týden 3x, takže mám dostatek času si Honzu užít, protože trávím dost času celý den doma když mám volno, a když mám noční, tak je to ještě lepší, protože se mi podaří tady během té 12-to hod. směny cca 4 hod. prospat, což mi po tréninku z mateřské stačí, takže jsem s Honzou celý týden. Zjistila jsem, že mi to takhle opravdu lépe vyhovuje, protože po tom roce mateřské jsem se už dostávala do toho obvyklého stereotypu, ale práce mě z toho příjemně vytrhla, je pravda, že kdyby rodičovský příspěvěk byl vyšší, asi bych se tak brzo nevrátila nebo bych si našla něco jenom na půl úvazku, protože Honza potřebuje nějaký kontakt s dětmi a tak taková zařízení jako jesle nebo něco podobného, kde je více dětí podobného věku podporuju, ne na pořád, ale na občasné návštěvy. Je škoda že některé maminky nemají tu možnost takhle pracovat, kdybych dělala někde v běžné prac. době, tj. od 7 do 15 hod. taky bych to tak nechtěla, protože to si pak toho dítěte opravdu nedá užít, přijdete domů někdy kolem čtvr´té odpoledne, než uděláte dítěti svačinu, nakoupíte, uklidíte, tak je večer a je čas dát prcka spát. Volné pak máte jen víkendy pro hry s prckem, to bych opravdu nechtěla, tak se Honzovi věnujem dostatečně oba, já přes týden, když mám volno a každý druhý víkend když jsem v práci, tak manžel - i jemu to prospělo, začal se víc věnovat Honzíkovi, víc mi pomáhá s domácností. Do té doby jsem jej donutila občas pomýt nádobí a max na 10 min denně si hrát s Honzou, teď je to úplně něco jiného. Moc bych přála maminkám které by se chtěly vrátit do práce, ale nemají možnost hlídání nebo takové práce, která jim dovolí dostatečně se věnovat malým, aby ji co nejdřív našly, protože se teď cítím mnohem "bohatší" - je to takový pocit, že se v práci skvěle odreaguju, mám plno nových podnětů, cítím, že dokážu rozhodovat i o jiných důležitých věcech než kdy jít s prckem ven apod.(dělám občas hektickou práci dispečera v motoristické společnosti kde mi i v péči o dítě vychází vstříc) a zároveň si pak doma chvíle s Honzou mnohem víc vychutnávám a zapamatuju. Zpátky na mateřskou bych se teď dobrovolně opravdu nevrátila, pokud by to nevyžadoval Honzíkův zdravotní stav nebo něco podobného. To bych samozřejmě neváhala.