Přidat názor k článku Maminky, ze zvířátek nešilte!

Dobrý večer, moc se mi líbí tento článek a celá dnešní diskuze, že musím napsat také svou zkušenost. Máme doma sedmiletou fenku francouzského buldočka a dvouletou kočičku. Fenečka je nemocná, má epilepsii. Spí s námi v posteli a máme ji jako další děťátko. Naší malé jsou tři roky. Když jsem byla těhotná, tak jsem ze strany manželova rodičů a mé tetičky hlavně pořád dokola slyšela, kdy už dám konečně toho psa pryč, že až bude dítě, že musí pryč z postele a i z bytu, atd., a hlavně že jsme ji měli první tak že bude zlá a bude žárlit a ublíží. Lepšího psího přítele si nedokážu představit. Na malou žárlila asi týden a pak si ji vzala za svou a tak ji hlídala, že si ji pomalu ani návštěvy nemohli pochovat. Teď je místo mě páníček naše malá, pejsek nikoho jiného tak na slovo neposlouchá jako ji. Kočičku jsme dostaly když byl malé rok. Našel ji můj brácha jako měsíční koťátko, měla svrab, blechy a silný katar. Daly jsme si s ní práci a teď je z ní nádherná zdravá čtyřkilová kočičí slečna, která má tolik temperamentu v sobě, že každou chvíli mám poškrábané ruce z hraní s ní, ale naší malé ještě nikdy neublížila a neškrábla ji. Neměnila by jsem. Nyní jsem podruhé těhotná a už mi nikdo nic neříká, už to všichni vzdaly. Já by jsem se svých mazlíčků stejně nevzdala, bylo by to jako by jsem měla odložit své děti, ať si každý myslí co chce...