Přidat názor k článku Maminky, ze zvířátek nešilte!

Také jsem o tom dřív přemýšlela. Mám dvě dcery, jsou už dospělé, ale pořád si trochu vzpomínám, jaká to byla starost, aby se jim nic zlého nepřihodilo. Každý rok najdu několik opuštěných koťat. Nevyhledávám je úmyslně, bydlím na vesnici a tam stačí pouze před nimi neutíkat (to v lepším případě) nebo do nich nekopnout. Koťata odčervím, odbleším, nechám naočkovat, naučím je používat kočičí záchod a hledám jim nový domov. Sedmsedát procent zájemců jsou mladé holky, případně mladé páry, které se zatím necítí na dítě, tak si pořídí kočku. Jelikož mám své zkušenosti a neustále vidím inzeráty typu: "Daruji tříletou kočku i s příslušenstvím, čekáme miminko.", vždy se zájemců ptám, jestli už přemýšleli o tom, co udělají s kočkou, až slečna otěhotní. Drtivá většina odpovědí zní takto: "Ale my dítě ještě dlouho mít nebudeme, to až tak za dva roky..." Tím považují problém za vyřešený. Jelikož malá koťata dávám ve většině případů do bytu (na základě zkušeností svých a zkušeností sousedů, z kterých vyplývá, že kočka s výběhem ven žije v průměru dva roky, pár výjimek jen potvrzuje pravidlo), předpokládám, že za dva roky bude kočka ještě naživu. Nové domovy pro koťata se hledají těžko, přesto je mladým lidem dávám jen v těch případech, když je zřejmé, že si vidí dál než na špičku nosu, že o budoucím "problému" přemýšleli, že si třeba zjistili informace o toxoplasmóze jinde než u tchýně. S těmi vybranými se domluvím, že si od nich kočku vezmu zpátky, pokud nastane nějaký problém, například alergie dítěte. Ale jelikož se ještě mnohem hůř hledá nový domov pro tříletou kočku, která už má svoje zvyky, případně i nějaké "mouchy", nemohu riskovat, že se mi sedmdesát procent koťat v dospělosti vrátí, takže do takové nejistoty svoje koťata nedávám. Najdou si kotě samozřejmě jinde, s tím já ale už nic neudělám. Zato rodina s vychovanými dětmi, která už bytovou kočku měla nebo pro svou stávající hledá kamaráda, těm dávám kotě strašně ráda...