Přidat názor k článku To už tady bylo…

Všechno má své pro i proti. Když jsem byla bezdětná, taky jsem se dívala na matky kolem sebe, které šly dřív do práce jako na kariéristky - já bych přece tohle nikdy neudělala ... Jenomže nikdy neříkej nikdy - při 3 synovi se prostě sešly takové okolnosti, že jsem si mohla vybrat - buď nastoupit velice záhy (v jeho 1 roce) do práce nebo rodina bude třít bídu s nouzí a budeme v 5 lidech na sociálních dávkách a ještě nebude mít kde bydlet. Rvalo mi to srdce, ale nastoupila jsem. Manžel by v té době nezaměstnaný, spláceli jsme (a dosud splácíme) byt - no prostě horor. Musím ale říct, že manžel se do synových 2,5 let ochotně ujal role táta - máma a byl s ním doma. Teprve posléze syn nastoupil alespoň na 1/2 dne do školky. Prostě - zvládli jsme to, ale zažít znova bych to už nechtěla.
A ještě něco - stát sice garantuje, že máš 4 roky nárok být s dítětem doma, ale praxe v této republice je taková, že většinou se s tebou firma už po 3 letech velice rychle rozloučí - záminka se vždycky najde a po těch garantovaných 4 letech budeš mít cejch na hlavě - pozor, matka, má jedno (dvě, tři - počet si doplň sama) děti! Když máš jedno, je to podezřelé, protože ještě určitě bude další a když je jich zase víc tak je to také podezřelé, protože jich máš hodně - ale to už je jiná kapitola a my to asi nevyřešíme.