Přidat názor k článku Maminky, ze zvířátek nešilte!

Vaal.

považuješ soužití dětí s kočkou za potenciální nebezpečí, kterému je lépe se vyhnout. Je to tvůj názor a prosím. Jistě není zvíře jako zvíře, můžu však odpovědně prohlásit, že mé mladší dceři způsobila víc zranění její starší sestra než kocour. Prstíky v zásuvce, nechtěné strčení na radiátor... naštěstí nic vážného.

Taky není zvíře jako zvíře. Kdybych měla kočku bázlivou a při zahnání do kouta útočnou, která by dítě nerespektovala, asi bych jí hledala nový domov, protože mé dítě je pro mne důležitější než zvíře, třebaže mám našeho kocoura opravdu ráda.

Problém nastíněný v článku není v tom, že někdo zvířata doma nechce. Ať je tedy nemá. (S tím, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi, fakt nesouhlasím.) Problém není ani v tom, že někdo má strach a snaží se (v dobré vůli) přesvědčit lidi se zvířaty, aby je třeba při dítěti dali pryč - pokud tato snaha nepřesáhne hranice slušnosti a nestane se manipulativním nátlakem. Problém je v tom, že si někdo zvíře pořídí, a když pak má přijít dítě, zvířete se obratem a bez přemýšlení zbaví (je to jenom kočka nebo pes, že jo). Zvíře není hračka, je to pro toho, kdo si ho pořídil, odpovědnost - a dlouhodobá.

Jenže tihle lidé IMHO (samozřejmě až na výjimky, když se třeba u někoho z rodiny objeví alergie nebo když se rodina třeba dostane do situace, že na zvíře nemá sílu - např. dlouhodobá nemoc a rodina nezvládá péči o časově náročného psa a tak) ta zvířata ve skutečnosti doopravdy rádi nemají. Je chybou, že si je vůbec někdy pořídili.

Ale má smysl napsat, že se toxoplazmóza nepřenese tak lehce, protože těhotné a tak jsou snadno přístupné nátlaku, jde-li o miminko, tak se podobná informace hodí.