Když byl synovi rok, začala jsem chodit do práce 2 - 3x týdně na čtyři hodiny a i tak se na mě sousedky (věková skupina 70+ :-)) dívaly skrze prsty. Přitom s malým býval manžel, který chodí z práce velmi brzo, takže prcka jsme si předali a oni dva se aspoň užili (nevím, jak je to jinde, ale když jsme byli doma všichni, tak manžel byl vždycky děsně "unavený", ale když byli spolu sami kluci, tak chodili na procházky a podnikali různý věci). Dokonce i některé známé maminy se divily "ty chodíš do práce? a kdo ti hlídá?" a po odpovědi "no přece tatínek" jim málem vypadly oči z důlků. Přitom u mě se teda rozhodně nejednalo o kariérismus (mému zaměstnání se nedá říkat "kariéra" ani omylem :-)), ale spíš šlo o to, že jednak jsem přišla na jiný myšlenky a jednak přibyla přece jen nějaká ta kačka.
Předchozí