Přidat odpověď

Babsi,
tak já. Jsem 1,5 roku v práci, denně mám být 9-17 hod., 3/4 hoďky dojíždění. mám dvě děti - školka + 1. třída, babičky daleko, těžká nemoc v rodině. Musím říct, že jsem z toho všeho "na bednu" - nestíhám nic, v práci makám a utíkám, jak to jenom jde (nedoržuju prac. dobu...), abych stihla alespoň vyzvednout děti, většinou jsou všude poslední. Manžel pomáhá, ale je dost práce na domě, stejně je většina ohledně dětí a domácnosti na mě.

Jediný, co snad můžu poradit, je paní na občasný úklid - alespoň občas je doma "dýchatelno" a slečna, co jednou týdně vyzvedává, takže můžu v práci napracovávat. Fakt mazec.

"Vyřešila" jsem to tak, že jdu za měsíc na mateřskou, už se nemůžu dočkat a doufám, že doženu ty moje strašný skluzy.

Co já vidím kolem sebe, když děláš na plnej a nefunguje babička, tak je to všude podobný. Tzn. já radím srovnej si, co chceš a když uvidíš, že to takhle dost skřípe, změň práci/dělej na kratší úvazek apod. Já totiž musím říct, že si ty peníze, co vydělám moc neužiju - jsem někdy tak nervózní, že mi ty peníze za to fakt nestojí. Tak to za mě. Drž se a neposlouchej kritiku těch, co opravdu neví, o čem píšou.