Přidat odpověď

Fluo, znám ten pocit, chápu tě. Ale věř, že se to časem obrousí, jak psala Aniie....najít si nějaký rituál, když tě to přepadne. Já se z toho snažila vypsat, prostě jsem psala, co mě trápí na co myslím a dokonce jsem to dala manželovi přečíst. Taky jsem uzavřeli s manželem určitou dohodu a stanovili určitá pravidla ....a taky jsme to sepsali.Požádal mě o odpuštění, kdyby byl na mě hnusný a začal mě obviňovat, tak není co řešit, ale je fakt jak si psala Fluo...vyhodit člověka, kterýho znám šestnáct let, mám s ním děti, společné známé, kamarády, zážitky a vzpomínky a nakonec i ten společně vybudovaný majetek(a fakt tu chalupu na který jsme se společně nadřeli a nasmáli, mám ráda, mám tam vzpomínky a pohřbený dvě kočky, psa a pár hlodavců).....a žilo se mi s ním těch X let hezky, je těžký. A ani to nejde popsat pár slovy.

Monty: to co jsi napsala je sice pravda, ale ta nemění nic na tom, že tu ženskou nesnášíme....ona šla do vztahu a věděla na čem je...začala si s chlápkem, který má ženu a děti a hodlala si ho urvat pro sebe ....co nejvíc to půjde a manželka a děti nic nevědí a netuší a tím pádem nemají možnost řešit. Jasně, že za to může i ten chlap, ale s ním mám právě nějaký intimní vztah, budu se na něj zlobit, vztekat se, ale jí prostě budu nenávidět...já už po několika letech přešla do polohy litovat. Jo a ještě největší hnus mi přijde, když se tváří jako kamarádka největší, usměvavá, chápavá. Já tu naši neznala osobně, ale vetřela se mi do mého osobního života jiným způsobem, který dodnes nechápu, nechápu její jednání...takový ten ušlechtilý způsob, vždyť já tvé ženě a dětem pomáhám a já ji za to byla vděčná(dokud jsem neprohlédla).....