Přidat odpověď

Nezažila jsem. Zažila jsem jen nevěru přítele a jelikož mi o nic nešlo, nenávist jsem zaměřila na něj. Ale jelikož jsem se o nevěře a dalších věcech dozvěděla až po rozchodu, který jsem si kladla za vinu, tak jsem neměla možnost tu nenávist vybít. Držela se mě další dva roky, ačkoliv jsem si mezitím našla manžela a čekala s ním dítě. Pomohlo mi až opětovné setkání s tím člověkem, při kterém jsem měla možnost mu říct, že se zlobím, že u mě skončil a že já jsem ta lepší. Hrozně jsem se tehdy vymódila, byla sem navíc těhotná (těsně před porodem) a cítila jsem se a hlavně vypadala dobře a vyrovnaně. To na něj zapůsobilo a mě to strašně pomohlo, vše ze mně spadlo. Že jsem mu dala najevo, že ON mi nestojí za to, abych si ubírala svoji energii nenávistí k němu (v tomto smyslu jsem mu to řekla). Někdy si na něj vzpomenu, ale už přitom necítím tu nenávist, která člověka užírá. Nevím, jestli jsem Ti pomohla, ale chtěla jsem tím asi říct, že možná pomůže nějaký předěl nebo něco takového. Určitě cítíš, co by pomohlo. Ublížit jí fyzicky asi ne, ale možná by jí nejvíc ublížilo, kdyby zjistila, že Vám manželství nezkazila, že jsi nad ní. Každopádně máš můj obdiv! A nakonec - on se rozhodl se vrátit k Tobě, i když mu to trvalo, tak jsi nad ní vyhrála, to ji musí štvát.