Přidat odpověď

Vero - bohužel vím, že ne vždy musí být...

úspěšná své profesi, vtipná, krásná, samostatná a společenská, ...

Narazila jsem na takovou, co dojímala chlapy příběhy o svém nešťastném dětství a dospívání, její smysl pro humor odpovídal asi tak IQ 75,byla malá, tlustá, rozkydlá, ufňukaná, ale uměla to s chlapama - fuj chce se mi , jen si na to vzpomenu.
Nechápala jsem, že můj muž TOHLE všechno nevidí. Neviděl. Dnes to vím, prostě mu nefungovala hlava. Věřím, že dneska by si o ni kolo neopřel, že si dost možná říká, že byl asi tak 58. v pořadí a jím to zdaleka nekončilo. Ale přesto dal všanc dlouholetý vztah, rodinu s dětmi - prostě všechno. Psychiatr mi tenkrát říkal, že jak se v těle zblázní chemie, člověk vůbec nejedná jako svéprávný a že trvá ještě řadu měsíců "po té", než se organismus srovná - což jsou prostě ty dozvuky, kterejma se tak špatně prokousává.
Jen si myslím, že chlap se tím prostě nějak prohryže a šlus - jenže manželka tu podpásovku vnímá pořád. Je to jako jizva, která se sice zahojí, nebolí a v podstatě nepřekáží, ale přesto tam je.